Petřvaldové z Buchlovic a Střílek v zrcadle starých matričních knih

Dne 27. července roku 1650 se konala na hradě Buchlově velká svatební veselice. Jediný syn rodičů Bernarda Petřvaldského a Kunhuty, rozené Prakšické ze Zástřizl, dědic velkého panství buchlovského, žeravického, stříleckého, roštínského a obou Moštěnic, se ženil s dcerou význačného, na Moravě usedlého šlechtice Gabriela Serenyiho, Annou Marií.

Již příštího května se manželům narodil první syn, pojmenovaný po dědečcích z obou stran Bernard Gabriel. Tento však již za necelé dva roky zemřel. Druhým synem byl 29. července 1653 narozený Milota Ferdinand. Krom dalších tří dětí, z nichž dcera Alžběta Kunhuta se dožila nejvyššího věku 19 let a zemřela 20. ledna 1676 (přičemž byla první osobou z rodiny, která byla pohřbena v kryptách v kapli svaté Barbory, dostavěné patrně roku 1673), se dne 20. června 1658 narodilo poslední dítě manželů Hanuše Zikmunda a Anny Marie, syn Jan Dětřich. Patrno tedy je, že věku dospělosti dosáhli pouze dvě z dětí, synové Milota Ferdinand a Jan Dětřich. Podle rodinného zápisníku pánů z Petřvaldu byli oba pokřtěni přímo na hradě Buchlově, tedy se zde i narodili.

Jejich otec Hanuš Zikmund zemřel bez závěti 2. března 1688. Zápis v příslušné buchlovické úmrtní matrice byl podle užitého písma, jazyka a stylu pořízen a na dolní okraj stránky vepsán s velkým odstupem a není v něm uvedeno ani místo úmrtí, ani místo pohřbení pana Hanuše. Je tedy možné, že buchlovický Petřvald zemřel mimo své bydliště někde na cestách a tam také mohl být pohřben. S jistotou totiž nemůžeme ani tvrdit, že Hanuš Zikmund Petřvaldský, stavitel kaple sv. Barbory, byl zde v tomto rodinném pohřebišti pochován. Neexistuje pro to žádný písemný ani hmatatelný důkaz. Celé rozsáhlé panství bylo po jeho úmrtí v následném dědickém řízení rozděleno mezi oba syny. Celkem logicky starší Milota Ferdinand obdržel rodově déle drženou část panství, jejíž centrum se nacházelo ve Střílkách. Mladší Jan Dětřich získal Buchlov a Žeravice, tedy druhou část panství, kterou jeho děd Bernard Petřvaldský vyženil s Kunhutou Zástřizlovou.

Milota Ferdinand byl zasnouben s Isoldou Maxmiliánou z Oppersdorfu. Literatura i nejrůznější práce uvádějí, že z jejich sňatku sešlo. V buchlovické matrice pokřtěných se ale nachází zápis o křtu dcery Miloty Ferdinanda a jeho ženy, rozené hraběnky z Oppersdorfu. Dítě Anna Marie Johanna se narodilo 19. července 1680 a bylo pokřtěno 22. dne téhož měsíce. Kmotry byli Karel František Libštejnský, hrabě Kolovrat a jistá hraběnka Isabella Cecílie Klára, jejíž rodné příjmení bylo v matrice zkomoleno a nedopsáno (sic!), stejně jako je vynechána mezera pro křestní jméno matky dítěte. Dvojice kmotrů se obřadu osobně nezúčastnila a na jejich místě stáli Gabriel František Horecký z Horky, pán na Cimburku a Anna Marie Františka Horecká, rozená Libštejnská z Kolovrat.

Dalším dokladem, že Milota Ferdinand a Isolda Maxmiliána byli manželé, je zápis ve střílecké úmrtní matrice. Dne 5. října 1695 zde zemřela Isolda Maxmiliána Petřvaldská na Střílkách, rozená hraběnka z Oppersdorfu. Pochována byla podle tohoto zápisu 7. října, a to v chrámu Páně u svatej Barbory blíž hradu Buchlova.

Milota Ferdinand zemřel bez dědiců dne 15. srpna 1724 ve Střílkách a pochován je v chrámu Páně ve Střílkách dne 17. srpna.

Jan Dětřich se oženil počátkem roku 1692 nebo koncem roku předchozího s Anežkou Eleonorou, rozenou z Colonna-Fels. První červnový den roku 1692 se jim totiž narodil syn Zikmund Karel Gustav. Křest malého chlapce se konal 3. června. Kmotrem byl smaotný olomoucký biskup, zastoupen Gabrielem Horeckým z Horky a Anna Margareta, baronesa ze Schillensdorfu, zastoupena Františkou Horeckou z Horky. O dva roky později, 5. července, se oběma manželům narodila dcera Anna Marie Antonie Josefa, pokřtěná 7. července. Jejími kmotry byl hrabě Karel z Colonna-Fels a Johanna Barbora Petřvaldská. Mladá Anna Marie Antonie však zemřela již v roce 1703. Dne 21. září 1696 se manželům narodil druhý syn, Milota Antonín, který byl pokřtěn 23. září a jeho kmotry byli hrabě Antonín Serenyi z Lomnice a na Zlíně a Františka Serenyi, rozená Valdštejnová.

Oba synové se dožili dospělého věku a mělo být mezi ně rozděleno panství. Do dělení však zasáhl jejich strýc Milota Ferdinand, který prostřednictvím své závěti učinil mladšího z buchlovických Petřvaldů, Milotu Antonína, svým univerzálním dědicem, i když podmínky, které určovala závěť, byly na první pohled jistě velmi obtížné.

Idilu rodinného života vlivných a bohatých moravských šlechticů však kazila skutečnost, že nejen oba bratři, Zikmund Karel a Milota Antonín byli součástí neustálých soudních sporů o majetek a dědictví, ale ještě za života svého otce i tento do svárů přiléval svou trošku.

Manželka Jana Dětřicha Petřvaldského z Petřvaldu, Anežka Eleonora, rozená z Colonna-Fels zemřela 25. září 1716 ve věku 44 let a pohřbena byla v kapli svaté Barbory. Vdovec Jan Dětřich se odstěhoval na několik let do Slezska na své sídlo Tost, které zakoupil od svého švagra Kryštofa Leopolda z Colonna-Fels v roce 1707. Obdobně v roce 1715 rozšířil nákupem rodové statky o tovačovské panství, které získal od hraběte Leopolda ze Salm-Neuburgu.

Dne 19. února 1719 se Jan Dětřich znovu oženil, a to s Marií Annou Eleonorou, vdovou po hraběti z Götzenu, rozenou Nosticovou. Svatba se konala na rodovém zámku novomanželky v Chotovinách v jižních Čechách. Pokud tedy kdy vůbec žil pověstný pes Cerberus, posel milostných psaníček, běhal dozajista z Chotovin nikoliv na Buchlov, ale do vzdáleného Slezska. V březnu roku 1719 přijeli novomanželé do Buchlovic. Z tohoto druhého manželství Jana Dětřicha již nevzešel žádný další potomek a oba synové z prvého manželství již dosáhli dospělosti.

Starší syn Jana Dětřicha Zikmund Karel Petřvaldský se 21. února 1721 v Kroměříži oženil s dvacetiletou hraběnkou Marií Krescencií Gabrielou ze Schrattenbachu. Mladší syn Milota Antonín zůstal svobodný a od roku 1724, kdy zemřel jeho strýc Milota Ferdinand, se stal podle závěti majitelem stříleckého panství s Dolní Moštěnicí a Roštínem. Roku 1723 mu navíc jeho otec postoupil panství Tovačov.

Zikmundu Karlu Petřvaldskému a jeho ženě Marii Krescencii se narodily tři děti. Nejstarší dcera, křtěná v kostele svatého Jakuba v Brně (stejně jako obě mladší děti) 10. prosince 1725, byla pokřtěna jako Anežka Eleonora Anna Marie Josefa Johanna Nepomucena Judita Walburga. Za kmotry jí byli Ondřej Brabec a Kateřina Kellerková. Dne 14. ledna 1727 se manželům narodila druhá dcera, a to opět v Brně. Pokřtěna byla jako Terezie Apolonie Barbora Klára a kmotry při křtu byl opět Ondřej Brabec a Kateřina Schellerka (tedy patrně předchozí kmotře Kellerkové bylo příjmení pozměněno matrikářem). Konečně až v roce 1734, dne 23. května se narodil mužský potomek, křtěný Johann Nepomuk Bernard, který, jak se ukázalo, byl předurčen se stát dědicem celého petřvaldského dominia po svém otci i strýci.

Nejstarší Zikmundova dcera Anežka Eleonora zůstala svobodná a také se ze všech tří sourozenců dožila nejvyššího věku 75 let a stala se tak poslední příslušnicí rodiny Petřvaldských. Mladší dcera Terezie Apolonie se dne 24. listopadu 1741, tedy ve svých necelých patnácti letech, vdala za staršího šlechtice Leopolda Otislava z Kopenic, pána na Žižlavicích a Liptále. Manželství s tímto mužem, přezdívaným moravský Herkules, však zůstalo bez potomků. Leopold Otislav z Kopenic zemřel krátce po svatbě. Jeho vdova Terezie Apolonie se 31. května 1744 podruhé provdala, tentokráte za čtyřiadvacetiletého hraběte Prospera Berchtolda z Uherčic, Vratěnína a Pulic, pocházejícího z rodových statků na znojemsku. Svatba se konala v Buchlovicích a svědkové byli hrabě Prosper ze Sintzendorfu a Karel Antonín hrabě Serenyi.

Třetí dítě, syn Johann Nepomuk Bernard Petřvaldský strávil mládí cestováním a studiem. Jeho kariérní postup se zastavil na postu císařského komořího. 14. ledna roku 1751 zemřel jeho otec Zikmund Karel z Petřvaldu. Svět opustil bez závěti a navíc v prostřed sporu se svým bratrem Milotou Antonínem, který se ukázal být mnohem lepším hospodářem. Zatímco zveleboval všechny své statky, stavebně upravoval střílecký zámek, vybudoval hřbitov ve Střílkách, který je dodnes skvostem soudobé venkovské sakrální architektury a přikoupil k stříleckému panství ves Cetechovice a roku 1745 dokonce panství Přerov, bratr Zikmund Karel upadl během let do dluhů. Hrozilo mu, že bude nucen dokonce buchlovské panství prodat, a to právě svému bratru Milotovi Antonínovi.

Z období soudních tahanic se dochovala korespondence mezi oběma bratry. Většina listů je adresována z Buchlovic / Buchlova do Střílek či naopak. Korespondence Zikmundovy manželky a posléze vdovy Marie Krescencie je ale psána z Brna, popřípadě po smrti Zikmunda Karla ze Žeravic. Je tedy pravděpodobné, že Zikmund Karel Petřvaldský pobýval v Buchlovicích a na hradě Buchlově (právě za tohoto Petřvalda na hradě probíhaly jedny z posledních stavebních úprav) a jeho manželka v petřvaldském domě v Brně v dnešní Orlí ulici. Jejímu stálejšímu pobytu v Brně nasvědčuje, že se zde narodily a byly pokřtěny všechny tři Mariiny děti. Sama Marie Krescencie po smrti svého manžela Zikmunda Karla žila v ústraní v malém panském domě v Žeravicích, kde i 17. července 1755 zemřela a byla v kostele pochována.

Svobodný Zikmundův bratr Milota Antonín zemřel ve Střílkách bez potomků 19. března roku 1762 a byl pochován v kryptě na stříleckém hřbitově. Zanechal po sobě poněkud komplikovanou závěť. Univerzálním dědicem svých majetků ustanovil synovce Johanna Nepomuka Bernarda. Pokud však tento zemře bez mužských potomků, veškeré dědictví po strýci Milotovi přejde na vzdálené příbuzné, hrabata Kuemburky, pravilo se v závěti.

A tak se mladý buchlovický Petřvald Johann Nepomuk Bernard ve svých osmadvaceti letech stal majitelem jednoho z nejrozsáhlejších dominií na Moravě. Po otci se stal majitelem buchlovského panství, Žeravic a Dolních Moštěnic a po strýci zdědil Střílky, Cetechovice, Roštín, Tovačov a Přerov.

V květnu roku 1763 se Johann Nepomuk vrátil z cest a dne 17. téhož měsíce bez dědiců v Buchlovicích zemřel. Kdoví, kdy se na svět dostaly nikdy neověřené spekulace o otravě mladého Petřvalda příbuznými jeho strýce Kuemburky. Matrika zemřelých příčinu smrti mladého šlechtice nijak nepřibližuje. Každopádně okolnosti podmínky v závěti Miloty Antonína společně s údajně náhlým úmrtím jeho synovce, univerzálního dědice, mohly podobným řečem zavdat příčinu velice snadno. Johannovo dědictví po strýci Milotovi převzal do správy okamžitě František Josef hrabě z Kuemburku a část dědictví po otci měla být rozdělena mezi obě Johannovy sestry. Anežka Eleonora se ale svého podílu vzdala ve prospěch své sestry Terezie Apolonie.